Evropský pohár Lyon - evropská špička se vyrovnává

Eurocupová sezona 2012 byla otevřena o víkendu ve francouzském Lyonu, kde Christophe Quineau přichystal vynikající závody spojené s pravou francouzskou pohostinností a gurmánstvím.

Na první mezinárodní mač sezony jsme vyrazili s panem inženýrem Hubem (dále čtěte též HubIng. – tedy Hubing), kolegou z mančaft ultimátního, letecky, neb jsme líní jezdit autem:) Při přeletu nad Ženevským jezerem byl z levého okénka vidět kompletní masiv Mont Blanku – znamení toho, že mělo být hezky. A také že ano.

V osvědčeném kempingu na břehu lyonského jezera se postupně sjela téměř kompletní světová špička – chyběli jen naši borci z Plzně a ultimátní esa, která se šetří na světový mač v půlce léta. K vidění bylo spousta nových tváří zejména z francouzské strany – kdosi přitáhl karbonovou Zockru, Bernard Deniaud vyprávěl o cestě na koloběžce do Dakaru a tak dále a tak dále.

Sobotní program byl odstartován časovkou na 2,5km, která se nepočítala do evropského poháru, ale zato se jela o 200€ a velký pohár pro vítěze. O první mezinárodní překvapení sezony se postaral loňský junior Martin (Holanďané čtou Martajn) Tiemens, který vyhrál o 3 sekundy před Kaiem Immonenem, další tři zpět jsem byl já, sekundičku pak dostal Markku Levanen. Rosanne Reijne zaostala pouze 15sekund za vítězem a skalpovala tak i mistra Hannu Vierikka:)

Následně jsem byl bohužel zrazen slovenskou spojkou Daliborem Cisárem, který mě vytáhl na lehký výklus do těžkého travnatého terénu, kde na mě již číhal velký kámen, který uvedl můj kotník do stavu vyvrtnutí.

Kritérium na 10km se již do EC počítalo a samozřejmě jsem si brousil zuby na vítězství – nakonec z toho bylo krásné asi 12.místo těsně před německým veteránem Funkem:) Inu není každý den posvícení.

Mazácký výkon podal Tiemens. Ihned po startu vyrazil, jako by mu ulétly včely (což je blbost, žádné s sebou neměl) a první kolo zajel ve stejném čase jako časovku. Skupina pronásledovatelů ve složení já, Kai Immonen, Hannu Vierikko, Markku Levanen, Jasper Stringa a 16letý německý borec neznámého jména se k pronásledování neměla a Tiemens obkroužil desítku sám s náskokem patnácti sekund, což znamenalo jediné – první EC vítězství pro mladého Holanďana. Co se dělo dále nevím, protože jsem si v půlce vystoupil a začal jet své vlastní tempo:) Skutečností zůstává, že druhé místo bral Kai v těsném špurtu s Vierikkem.

Štafety vyhráli Finové před Holanďany, kteří adoptovali Dalibora (odtud tedy asi vane vítr ohledně toho kamenu) a Ultimou ve složení já, Hubing a Hans Christian, která sice byla sedmá, ale fyzicky se cítila na bednu:)

Večer následovalo koupání v jezeře s vydrami a opulentní hostina barbecue s belgickým pivem a rozprávění se starými navrátilci typu Matteo Luzana, který stále vylepšuje svůj titanový monopost. Vše vyvrcholilo adopcí Christopha Quineau do Ultimy.

No a zpráva k maratónu? Krásná brutální trať se serpentinovým stoupáním a sjezdem dolů do města, kde byly kopce s profilem zdí. Na toto není úplně uděláno. Kai to odpálil hned na startu a jet s ním nechtěl téměř nikdo. Francouzský vrchař Luc Teilles dlouho okupoval druhý flíček – dokud si tedy neodpálil o asfalt půlku obličeje a nohu. Hannu Vierikko mi naděloval ve sjezdech víc a víc, abych ho nakonec nedojel. Dojel jsem tedy Luca na třetím fleku a solidárně jsem ho doprovodil do cíle k zaslouženému bronzu:)

Holanďani byli v kopcích neškodní, a tak je dokázal sundat i dravec ze slovenských Tater Dalibor Cisár, pro nějž to bylo, nepletu-li se, nejlepší overall umístění v EC.

Protože nemám k dispozici zatím oficiální výsledky, nevím přesně, jak dopadli ostatní, nicméně nějaké ty medaile cinkly pro kadeta Honzu Juráška z Lipníka a veteránku Alenu Dvořákovou odtamtéž.

Honza Vlášek